Vítám Vás na mém blogu. Blog se zprvu věnoval modelům zvířat a byl ve formě virtuální zoo. Sběratelství se posunulo na minimum a začaly přibývat další koníčky, nyní na blogu najde rubriku pro každý můj koníček. Naleznete zde rubriku věnující se modelům a vlastně i zvířatům, teraristice, rostlinám, výletům, keslení a mé hobby pro modelování a pravěk představuje rubrika pravěku. Doufám, že se Vám bude blog líbit a budete se pravidelně vracet.

Maty26----



__-------______

Září 2017

Na dinosauřím ostrově

28. září 2017 v 15:12 | Maty26 |  Ostatní: co se jinam nevešlo
Všechno to začalo zcela nevinně. Skupina lidí si objednala let na safari do Afriky. Přibližně v půli cesty někde v Atlantiku se však stala nehoda, do letadla narazilo něco obrovského a letadlo kvůli tomu havarovalo. Byl to nějaký podivný pták.. Byl vážně gigantický, jeho rozpětí křídel mohlo být tak 10 metrů. Člověku se ani nechce věřit, že by něco takového mohlo vzlétnout. Jeden z cestujících jménem Johny si šel toho podivného tvora prohlédnout. Měl tlamu plnou ostrých zubů. Vypadal jako... jako dinosaurus! Odvážnější pasažéři se postupně přišli podívat, po nich i ti méně odvážnější. Byli velmi vyděšeni. Z hloučků lidí se ozývalo "Co když jich je tu víc?" "Já se bojím!" "A.. a.. a není tu i rex?". Johny se ujal vedení a utěšoval je, že se nemusí jednat o tvora z tohoto ostrova, mohl nad tímto ostrovem pouze přelétat. To většinu uklidnilo, ale někteří byli i nadále vyděšeni. Pach mrtvého ornithocheira mezitím přilákal dravce - zhruba 80 cm vysoké velociraptory. Už nebylo pochyb "Jsme na dinosauřím ostrově..." řekl David a Johny na to přikývl. Velociraptoři si naší posádky chcete-li našeho týmu nevšímali, mnohem více je zajímala mršina, ale i tak se jim náš tým klidil z cesty, přeci jen ty jejich velké zahnuté drápy nejsou jen na ozdobu… Celý tým byl vyhladovělý, žíznivý a naprosto vyčerpaný po několikahodinovém bloudění druhohorním lesem. Najednou Dave uslyšel nějaký divný zvuk "že by další druhohorní potvory?" řekl trochu ustrašeně. Na to odpověděl jeden muž "Kdeže potvory, moje břicho, mám hroznej hlad" Johny se pousmál a přátelsky bouchl Davida do ramena "strašíš mi tu lidi" dodal. "Za těma stromama… To je voda?" řekla dívka jménem Amy. "Jo, to je voda! Jdeme se napít" odpověděl Johny. Voda byla osvěžující, všem to pomohlo. Ale něco nesedí… Co se to tam hýbe? Z vody se vynořila obrovská plachta a chvíli po ní i krokodýlí hlava. Tým se dal na útěk, měli štěstí, že se spinosaurus na pevnině jen nemotorně kolébal a tak nebyl zas takový problém mu utéct. Ale všude okolo jezera bylo bahno. Amy sklouzla a zasekla se jí noha pod kmen. "Pomooooc!" křičela. Johny tento křik uslyšel, vrátil se k ní, nohu jí vyprostil a na poslední chvíli jí chytl za ruku a utíkal s ní do bezpečí ve formě menší jeskyně poblíž. Spinosaurus do jeskyně strčil svou dlouhou tlamu, Johny s Amy leželi na zemi, nehýbali se a ani nedutali. Spinosaurus to po chvíli vzdal a nemotorně odkráčel zpět do jezera. Johny dovedl Amy k ostatním a byl za hrdinu. Amy po Johnym pokukovala už dříve, ale teprve teď se doopravdy zamilovala. "Ufff, to bylo dobrodružství!" řekl s úsměvem na tváři Johny " Teď bysme se mohli vrátit k vraku letadla, máme tam jídlo a ta smečka by už mohla být nažraná" dodal. Tak se vydal náš tým na cestu, při které narazil na další dinosaury, tentokrát býložravce. Jednalo se o pětihlavé stádo stegosaurů. Byl to nádherný pohled vidět taková obrovská zvířata v neposkvrněné přírodě "Tohle bysme na safari neviděli" řekl Johny "Vlastně máme celkem štěstí, tyhle tvory nikdo přes 75 miliónů let nikdo neviděl… Jen my. " zamyslel se nahlas David. Jeden muž, Adam se jmenoval si stegosaura vyfotil, ale zapomněl si vypnout blesk. To zvíře pochopitelně vyděsilo a naštvalo a tak se museli dát zase všichni na útěk. "Člověče přemejšlej než něco uděláš!" řekl celkem naštvaným hlasem David. Stegosaurus začal máchat ocasem a zčervenaly mu pláty na hřbete. Ocas byl tak silný, že jedním nárazem do menšího stromu ho zlomil a svalil k zemi. S tím není radno si začínat. Naštěstí se stegosaurus jen bránil, a tak když se tým rozběhl pryč, stegosaurus si ho nevšímal a uklidnil se. "Stálo vám to za to?!" zakřičela Amy, která o další adrenalin nejspíše neměla zájem. Všichni byli udýchaní a tak si dali pauzu. Mezitím se začalo stmívat. Někdo musel jít pro dřevo, k letadlu už by to nestihli a být v noci v druhohorách bez ohně? Ne díky! Johny, George a Amy šli pro pro dřevo, zatímco zbytek týmu čekal na místě. Jak tak sbírali, v křoví se něco pohnulo. Amy to vystrašilo, ale řekla si, že to nemusí být nic nebezpečného a tak sbírala dál. Za chvíli se ukázalo, že Amy paranoidní nebyla a ze křoví vyskočil asi metr vysoký dinosaurus se žlutými pruhy. Amy začala ječet, Johny vzal největší klacek co měl k dispozici a přetáhl jím toho dinosaura. Ale z křoví naproti se vynořil další a kousl Georga a hned zase utekl. "To bude dobrý chlape, je to jen malej kousanec, to přežiješ" řekl Johny a pomohl mu dojít do tábora. Rána mu velmi rychle zahnisala a celý zblednul. Nebyl to hezký pohled. "Jsou to noční tvorové, ve tmě vidí mnohem lépe než my. A vypadá to, že budou prudce jedovatí, musíme si dávat pozor a co nejrychleji rozdělat oheň" řekl Johny, který právě položil Georga na zem. Dave chodil do skauta a tak se snažil rozdělat oheň zatím co ostatní se snažili ty potvory odradit. Třepali se mu ruce, ale nakonec to zvládl. Troodoni mezitím dostali ještě jednu dívku, kterou si odvlekli s sebou někam do tmy. Teď už ale měli oheň a troodoni se drželi dál. Johny a Dave se střídali a v noci hlídali, zatím co ostatní spali, ikdyž klidné spaní to asi nebylo. Krvelační troodoni číhali za každým stromem, keřem, prostě všude. Noc na tomto ostrově patřila právě jim. Ráno všichni děkovali bohu, že přežili a litovali té mladé dívky a George, který noc nepřežil, jed byl příliš silný. Troodoni se večer pro svou kořist určitě vrátí, náš tým by se měl co nejdříve vzdálit od tohoto místa. Během cesty natrefili na gigantického opeřeného dinosaura s obrovskými, snad metrovými drápy, byli velice vyděšení. Ale co to? Stalo se něco neuvěřitelného - ten gigant začal ožírat větve stromů! "Je to vegetarián jako já!" zajásal jeden mladík. I přesto, že to byl býložravec, všichni ho obloukem obešli. Za pár desítek minut již byli u trosek letadla, jedna dáma byla velmi hladová a tak byla v letadle jako první "Zubatá potvora!" zakřičela, v letadle byl totiž velociraptor. Ale byl jen jeden a tak nebyl pro Johnyho takový problém ho vyhnat. "Takhle jsem si své líbánky nepředstavoval" zabrblal si pod vousy. Náš tým měl chvíli klidu, kdy se mohli všichni členové najíst a napít.

zygopetalum

26. září 2017 v 17:28 | Maty26 |  moje malá botanická
Zygopetalum, česky chomoutovka je chladnomilná orchidej z Jižní Ameriky. Téhle orchideji jsem se v obchodě dlouho vyhýbal, je totiž považována za náročnou a nevděčnou kytku. Ale nezvládl jsem to :D Zygopetalum je nádherná orchidej a navíc květy příjemně voní. Za 130 Kč jsem jí tam nemohl nechat! :D Bohužel jsem si spolu s ní přitáhl s sebou i červce (ta potvora uprostřed květu), tak se jich teď musím zbavit. No uznejte, není nádherná? :)


Vzpomínka na léto

22. září 2017 v 16:36 | Maty26 |  moje malá botanická
Je tu sychravý podzim a s ním i chřipková sezóna. Bohužel už jsem se stihl nakazit :D Tak přikládám takovou malou vzpomínku na léto aneb letnění mých orchidejí. Letnění je pro většinu orchidejí prospěšné, pro některé dokonce nezbytné k tomu aby vykvetly u některých je naopak bez účinku a některým byste tím akorát tak uškodili (třeba phalaenopsis by letnění nemusel rozdejchat). Teď už mám orchideje a vlastně všechny pokojovky doma, až na chladnomilná dendrobia.



Zoo Olomouc

18. září 2017 v 16:06 | Maty26 |  Tipy na výlet
Zoo Olomouc se nachází v lesích podhůří Nízkého Jeseníku na Svatém Kopečku. Byla otevřena pro veřejnost v roce 1956. V současné době zabírá 42,5 ha a chová 1861 zvířat v 354 druzích. Zoo se rozprostírá v jehličnatém lese, momentálně má problém se škůdci a tak všude možně po zoo uvidíte pokácené stromy. Hned jako první v zoo uvidíte samozřejmě vchod, který je nový a velice povedený. Nalezneme zde 2 výběhy pro lemury kata - jeden menší před vstupem do zoo a ten větší už v samotné zoo. Kousek od vchodu je expozice kočkodanů husarských, jejich výběh není nijak extra zajímavý, ale jejich vnitřní ubikace mě zaujala, je totiž porostlá nějakou popínavou rostlinou a vypadá to vážně super. Poté jsme zavítali k pavilonu pro hrošíky, opice a medvědy malajské. Venkovní expozice jsou takové skleněné "vitríny". Ve výběhu hrošíků na první pohled zaujmou pletivové koule což jsou vlastně výběhy pro drápkaté opičky. Tento pavilon je nejstarším v zoo, pochází z roku 1958 a prošel mnoha rekonstrukcemi. Dále je zde pavilon žiraf s terárii, který slouží i jako zimoviště africké zvěře. Stádo žiraf se natoli krozrostlo, že pro žirafy vznikla návštěvníkům nepřístupná přístavba a v pavilonu jsou pouze rodící samice či jiní jedinci, které je potřeba oddělit. Zapomněl jsem napsat, že v zoo bylo narváno a tak byl problém i zaparkovat, tedy byl problém zaparkovat u zoo. Bylo zde i provizorní parkoviště s nápisem "parkoviště u zoo plno, u nás volno" a bylo to parkoviště z fotbalového hřiště. Fotbalisti asi mají radost :D Ale zpět k teráriím, nedalo se tam hnout, bylo úplně plno! Z naší rodiny jsem tam šel jen já a ani tak jsem toho moc neviděl... Ale vmáčknul jsem se ke korovci jedovatého, kterého se mi povedlo i celkem slušně vyfotit. Před pavilonem žiraf je rozestavěný pavilon Kalahari, který budou obývat hrabáči, medojedi surikaty a možná mi něco vypadlo :D Mezi těmito 2 stavbami je nástupiště na "safari". Nikde nemají napsáno, jestli je to zdarma nebo ne, nedočetl jsem se to ani na webu, což je první nedostatek (pro upřesnění vstupné se platilo, ale nevím kolik už). A vlastně ybch to ani safari nenazýval. Vláček projíždí asi 2 výběhy, do kterých jde vidět i z cesty okolo safari. Zbytek času jezdí vláček po návštěvnických trasách. Takže podle mě by bylo přesnější zoovláček než safarivláček. Navíc na webu slibovali žirafy, které v safari vůbec nebyly. Takže safari má u mě palec dolů. Cestou k medvědům můžeme vidět například dikobrazy či sovice sněžní. Expozice medvědů připomíná srub v moderním stylu a byla postavena v letech 2009/2010. Expozice zabírá asi 1 ha a tvoří jí 3 výběhy - jeden společný pro vlky a baribaly a další 2 pouze pro vlky. V době naší návštěvy zde byla 3 medvíďata. Kousek od této expozice je povedená moderní expozice pro levharty mandžuské (podle zoo pavilon). Expozice byla otevřena v roce 2013, tvoří jí 3 velké výběhy, karanténa a 4 vnitřní ubikace, které nejsou návštěvníkům přístupné. Celý objekt je tvořen uměou skálou a je zde i jedna nebo 2 jeskyně, kam návštěvníci můžou vstoupit a pozorovat zvířata přes skla, v jedné z těchte jeskyní jsou i WC. V okolí expozice je povedená výsadba. Takže tato expozice má ode mě velké plus. Levhart mandžuský je kriticky ohrožený druh, podařil se zde i odchov, což je super. Levharta jsem viděl, ale bohužel se mi ho nepodařilo přes upatlané sklo dobře vyfotit. Tato ulička je slepá, je zde průchozí výběh makaků, ale východ, takže se vracíme zpět kolem medvědů a vcházíme do pavilonu netopýrů. Sestra to vzdala jakmile zjistila, že jsou zde netopýři volně. Uprostřed pavilonu je ubikace pro fenka berberského, po stranách je prostor pro kaloně zlaté, které odděluje od návštěvníků pouze nízké sklo a tak mohou kaloni volně létat po pavilonu. Mně jeden kaloň prolétl nad hlavou, krásný pocit :D Nachází se zde ještě expozice pro mirikyni. V pavilonu je obrácený světelný režim a je hezky nasvícen. Jen teda když se otevřou dveře, tak vás přes nos praští zápach :D Ale s tím se musí počítat :D Tento navenek nezajímavý pavilon jistě stojí za návštěvu. Cestou k pavilonu šelem míjíme obří voliéru "bábovku" nazvanou podle svého neobvyklého tvaru, 32 m vysokou vyhlídkovou věž, na kterou radši ani nejdeme, protože se bojím výšek, problém mi dělala i vyhlídka Rumburak, natož tato olomoucká, která nemá zakryté strany :D Míjíme váýběh gepardů a jsme u pavilonu šelem. Naleznem zde mořská akvária mezi nimiž dominuje nádrž se žraloky. Z šelem zde nalezneme lvy berberské, jaguára amerického a jeho černou formu, tygra ussurijského, binturonga a poslední expozici obývají krokodýli čelnatí. Jejich epozice se mi velmi líbila. Za sítí jsou ptáci. Další expozicí, která stojí za zmínku je průchozí výběh klokanů. Vracíme se kolem pavilonu šelem k jihoamerickému pavilonu. Na venek opět nezajímavý pavilon. První část, kterou vidíme z návštěvnické trasy je expozice kotulů veverovitých. Před samotným vchodem je hezký nový výběh pro lenochody a mravenečníky čtyřprsté. Dále zde nalezneme mravenečníky velké a nějaké menší tvory například sklípkana. Pavilon samotný by mohl být více osázen zelení. Podle webu zoo jsou zde i orchideje, kterých jsem si nevšiml. Dále po cestě je výběh pro pižmoně, které jsem bohužel neviděl a trochu mě to mrzí a naproti jsou sobi, kteří se nechali hladit. Asi největší zážitek z celé zoo :D Naše návštěva se pomalu blíží ke konci. Vidíme 2 nové voliéry pro ary a zoborožce, jdeme okolo komplexu ubikací pro malé šelmy vidíme například surikaty či krásně zbarvenou charzu žlutokrkou a dostáváme se až k průchozímu výběhu makaků, na který jsme se těšil. Tento výběh je ve střední Evropě raritou. Výběhem vede visutá lávka, celkem se houpala, kupodivu mi to ani tolik nevadilo jako mámě :D A naše poslední zastávka je u výběhu vlků nejspíše hudsonových, možná polárních, mám v tom trochu zmatek, zoo chová oba druhy. Právě zde probíhá komentované krmení, ale moc toho neslyšíme. Tímto naše návštěva končí, teď už se jen vrátit zpátky ke vchodu, kde se nachází i východ. Zoo je spíše zastaralá, pavilony tak působí alespoň z venku. Jsme celkem kritik a tak mě tato zoo moc nenadchla, ale že by byla špatná, to říct nemůžu :) Ale myslím, že zoo jde správným směrem, nové expozice se mi líbí jen to safari ne :D

Tak to jsem se rozepsal :D Snad se to bude chtít někomu číst. Více fotek naleznete ZDE, ale nejsou nic extra, takže toho moc nečekejte.



Kotul veverovitý

14. září 2017 v 18:41 | Maty26 |  Amerika

Latinský název: Saimiri sciureus
Výskyt: Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Peru, Surinam, Portoriko a Venezuela
Biotop: řidší pralesy, lesy v okolí řek, mangrovy, bažinné oblasti, banánové plantáže
Věk: v zajetí i 20 let
Délka: 26 - 30 cm + 35 - 42 cm ocas
Váha: 0,6 - 1,4 kg

Způsob života: společenské zvíře, žije ve skupinách čítajících od 12 klidně i přes 100 jedinců

Potrava: dávají přednost rostlinné stravě - např. výhonky a plody, ale rádi si pochutnají i na masité stravě - např. hmyz, měkkýši, krabi a drobní obratlovci

Ochrana: málo dotřený (LC)

Rozmnožování: samice rodí po březosti trvající 24 - 26 týdnů jedno mládě, které nosí zprvu na hřbetě. Mládě je po několika dnech schopné již aktivně běhat a skákat, proto mu matka již nevěnuje velkou pozornost.

V českých zoo: Ústí nad Labem, Zlín, Praha, Olomouc, Brno a Děčín


Zajímavosti:
- Většinu času tráví na stromech, dolů slézají za vodou, případně za potravou.

- Jsou to velice energetické opice, většinu dne tráví lezením po stromech, skákáním z větve na větev a vřeštěním.

- Kotul veverovitý je nejmenší, ale nejkrásnější opice z čeledi malpovitých.

- Dorozumívají se jak zvuky, tak i zrakem. Důležitá je také moč, kterou se jedinci natírají. Slouží k označení území, ale i k rozeznání postavení jedinců, přičemž nejvyšší člen v tupě potírá svou močí jeho podřízené. Natírají si hlavně ocas a tlapky.

Značka: na fotce je model kotula od Schleich z roku 2013 jmeném Squirt

Zdroj: Wikipedie

Více fotek ZDE.

Expozice kotulů

13. září 2017 v 17:29 | Maty26 |  Areál zoo
Expozice kotulů vyrostla v části zoo zaměřené na Jižní Ameriku a tomu odpovídá i její styl - konstrukci tvoří kmeny, mezi kterými je natáhlá síť, je zde mnoho různých parkosů a lan na šplhání. Střecha je pokryta suchými palmovými listy s okny. Ubikace je znatelně menší než voliéra a je nabarvena různými odstíny zelené, zboku je obložená kmeny, zepředu pískem. Dovnitř lze nakouknout oknem.

Typ: expozice

Rok otevření: září 2016

Velikost: Venkovní voliéra má tvar šestiúhelníku o délce jedné strany kolem 3,6 m (20 cm) a výška i se střechou činí celkem 6,3 m (35 cm). Vnitřní ubikace je dlouhá 3,6 m, široká 2,5 a vysoká 3,2 m (20 x 14 x 18 cm). Celková délka expozice tedy činí 9 m a je široká 7,7 m (50 x 43 cm).

Měřítko: 1:18

Inspirace: více méně z mé hlavy


zvířata v expozici:


Phalaenopsis

4. září 2017 v 19:51 | Maty26 |  moje malá botanická
Phalaenopsis je orchidej z jihovýchodní Asie. Hybridy tohoto druhu jsou nejprodávanější orchidejí vhodnou pro začátečníky. Péče není nikterak složitá - orchidej je zasazená v korovém substrátu, se zálivkou nám poradí kořeny - jsou-li zelené, tak je orchidej napitá, jsou-li stříbrné a substrát suchý, namočíme orchidej cca na 30minut do dešťové nebo odstáté vody. Nerosíme, kdyby se voda dostala do srdíčka (středu rostliny), tak nám uhnije. V přírodě roste na stromech vzhůru nohama, proto není zvyklá na vodu ve srdíčku. Já mám 12 hybridních phalaenopsisů a 1 botanický - phalaenopsis pulchra. Většina je kupována po odkvětu, takže barva bude překvapením. Barvy, které vím jsou: fialovobílý, růžový, bílý s fialovými tečkami, XXL bílý, mini růžový, žlutý, drobnokvětý fialový a drobnokvětý bílý. Více fotek naleznete ZDE.