Vítám Vás na mém blogu. Blog se zprvu věnoval modelům zvířat a byl ve formě virtuální zoo. Sběratelství se posunulo na minimum a začaly přibývat další koníčky, nyní na blogu najde rubriku pro každý můj koníček. Naleznete zde rubriku věnující se modelům a vlastně i zvířatům, teraristice, rostlinám, výletům, keslení a mé hobby pro modelování a pravěk představuje rubrika pravěku. Doufám, že se Vám bude blog líbit a budete se pravidelně vracet.

Maty26----



__-------______

Na dinosauřím ostrově

28. září 2017 v 15:12 | Maty26 |  Ostatní: co se jinam nevešlo
Všechno to začalo zcela nevinně. Skupina lidí si objednala let na safari do Afriky. Přibližně v půli cesty někde v Atlantiku se však stala nehoda, do letadla narazilo něco obrovského a letadlo kvůli tomu havarovalo. Byl to nějaký podivný pták.. Byl vážně gigantický, jeho rozpětí křídel mohlo být tak 10 metrů. Člověku se ani nechce věřit, že by něco takového mohlo vzlétnout. Jeden z cestujících jménem Johny si šel toho podivného tvora prohlédnout. Měl tlamu plnou ostrých zubů. Vypadal jako... jako dinosaurus! Odvážnější pasažéři se postupně přišli podívat, po nich i ti méně odvážnější. Byli velmi vyděšeni. Z hloučků lidí se ozývalo "Co když jich je tu víc?" "Já se bojím!" "A.. a.. a není tu i rex?". Johny se ujal vedení a utěšoval je, že se nemusí jednat o tvora z tohoto ostrova, mohl nad tímto ostrovem pouze přelétat. To většinu uklidnilo, ale někteří byli i nadále vyděšeni. Pach mrtvého ornithocheira mezitím přilákal dravce - zhruba 80 cm vysoké velociraptory. Už nebylo pochyb "Jsme na dinosauřím ostrově..." řekl David a Johny na to přikývl. Velociraptoři si naší posádky chcete-li našeho týmu nevšímali, mnohem více je zajímala mršina, ale i tak se jim náš tým klidil z cesty, přeci jen ty jejich velké zahnuté drápy nejsou jen na ozdobu… Celý tým byl vyhladovělý, žíznivý a naprosto vyčerpaný po několikahodinovém bloudění druhohorním lesem. Najednou Dave uslyšel nějaký divný zvuk "že by další druhohorní potvory?" řekl trochu ustrašeně. Na to odpověděl jeden muž "Kdeže potvory, moje břicho, mám hroznej hlad" Johny se pousmál a přátelsky bouchl Davida do ramena "strašíš mi tu lidi" dodal. "Za těma stromama… To je voda?" řekla dívka jménem Amy. "Jo, to je voda! Jdeme se napít" odpověděl Johny. Voda byla osvěžující, všem to pomohlo. Ale něco nesedí… Co se to tam hýbe? Z vody se vynořila obrovská plachta a chvíli po ní i krokodýlí hlava. Tým se dal na útěk, měli štěstí, že se spinosaurus na pevnině jen nemotorně kolébal a tak nebyl zas takový problém mu utéct. Ale všude okolo jezera bylo bahno. Amy sklouzla a zasekla se jí noha pod kmen. "Pomooooc!" křičela. Johny tento křik uslyšel, vrátil se k ní, nohu jí vyprostil a na poslední chvíli jí chytl za ruku a utíkal s ní do bezpečí ve formě menší jeskyně poblíž. Spinosaurus do jeskyně strčil svou dlouhou tlamu, Johny s Amy leželi na zemi, nehýbali se a ani nedutali. Spinosaurus to po chvíli vzdal a nemotorně odkráčel zpět do jezera. Johny dovedl Amy k ostatním a byl za hrdinu. Amy po Johnym pokukovala už dříve, ale teprve teď se doopravdy zamilovala. "Ufff, to bylo dobrodružství!" řekl s úsměvem na tváři Johny " Teď bysme se mohli vrátit k vraku letadla, máme tam jídlo a ta smečka by už mohla být nažraná" dodal. Tak se vydal náš tým na cestu, při které narazil na další dinosaury, tentokrát býložravce. Jednalo se o pětihlavé stádo stegosaurů. Byl to nádherný pohled vidět taková obrovská zvířata v neposkvrněné přírodě "Tohle bysme na safari neviděli" řekl Johny "Vlastně máme celkem štěstí, tyhle tvory nikdo přes 75 miliónů let nikdo neviděl… Jen my. " zamyslel se nahlas David. Jeden muž, Adam se jmenoval si stegosaura vyfotil, ale zapomněl si vypnout blesk. To zvíře pochopitelně vyděsilo a naštvalo a tak se museli dát zase všichni na útěk. "Člověče přemejšlej než něco uděláš!" řekl celkem naštvaným hlasem David. Stegosaurus začal máchat ocasem a zčervenaly mu pláty na hřbete. Ocas byl tak silný, že jedním nárazem do menšího stromu ho zlomil a svalil k zemi. S tím není radno si začínat. Naštěstí se stegosaurus jen bránil, a tak když se tým rozběhl pryč, stegosaurus si ho nevšímal a uklidnil se. "Stálo vám to za to?!" zakřičela Amy, která o další adrenalin nejspíše neměla zájem. Všichni byli udýchaní a tak si dali pauzu. Mezitím se začalo stmívat. Někdo musel jít pro dřevo, k letadlu už by to nestihli a být v noci v druhohorách bez ohně? Ne díky! Johny, George a Amy šli pro pro dřevo, zatímco zbytek týmu čekal na místě. Jak tak sbírali, v křoví se něco pohnulo. Amy to vystrašilo, ale řekla si, že to nemusí být nic nebezpečného a tak sbírala dál. Za chvíli se ukázalo, že Amy paranoidní nebyla a ze křoví vyskočil asi metr vysoký dinosaurus se žlutými pruhy. Amy začala ječet, Johny vzal největší klacek co měl k dispozici a přetáhl jím toho dinosaura. Ale z křoví naproti se vynořil další a kousl Georga a hned zase utekl. "To bude dobrý chlape, je to jen malej kousanec, to přežiješ" řekl Johny a pomohl mu dojít do tábora. Rána mu velmi rychle zahnisala a celý zblednul. Nebyl to hezký pohled. "Jsou to noční tvorové, ve tmě vidí mnohem lépe než my. A vypadá to, že budou prudce jedovatí, musíme si dávat pozor a co nejrychleji rozdělat oheň" řekl Johny, který právě položil Georga na zem. Dave chodil do skauta a tak se snažil rozdělat oheň zatím co ostatní se snažili ty potvory odradit. Třepali se mu ruce, ale nakonec to zvládl. Troodoni mezitím dostali ještě jednu dívku, kterou si odvlekli s sebou někam do tmy. Teď už ale měli oheň a troodoni se drželi dál. Johny a Dave se střídali a v noci hlídali, zatím co ostatní spali, ikdyž klidné spaní to asi nebylo. Krvelační troodoni číhali za každým stromem, keřem, prostě všude. Noc na tomto ostrově patřila právě jim. Ráno všichni děkovali bohu, že přežili a litovali té mladé dívky a George, který noc nepřežil, jed byl příliš silný. Troodoni se večer pro svou kořist určitě vrátí, náš tým by se měl co nejdříve vzdálit od tohoto místa. Během cesty natrefili na gigantického opeřeného dinosaura s obrovskými, snad metrovými drápy, byli velice vyděšení. Ale co to? Stalo se něco neuvěřitelného - ten gigant začal ožírat větve stromů! "Je to vegetarián jako já!" zajásal jeden mladík. I přesto, že to byl býložravec, všichni ho obloukem obešli. Za pár desítek minut již byli u trosek letadla, jedna dáma byla velmi hladová a tak byla v letadle jako první "Zubatá potvora!" zakřičela, v letadle byl totiž velociraptor. Ale byl jen jeden a tak nebyl pro Johnyho takový problém ho vyhnat. "Takhle jsem si své líbánky nepředstavoval" zabrblal si pod vousy. Náš tým měl chvíli klidu, kdy se mohli všichni členové najíst a napít.


V letadle se všem spalo mnohem lépe a klidněji než v druhohorním lese. Ale přeci jen nemůžou zůstat u letadla věčně… Co až dojdou zásoby jídla? A jak se náš tým dostane zpět domů? To bude pro Johnyho oříšek… "Jedno je jisté, tímto letadlem nevzlétneme. Ale jak se dostat domů? Postavit vor?" přemýšlel nahlas Johny "Nemáme ani ponětí kde se nacházíme, jak daleko je nejblkižší ostrov a zda tam vůbec žijí lidi.." vstoupil mu do toho Dave "Když já fakt nevím.." zklamaně odvětil Johny. David zatím ještě nadšený z toho, že všude okolo jsou praví a nefalšovaní dinosauři navrhnul Johnymu, aby se vrátili zpět do lesa, že uvidí nějaké dinosaury, může to být zábava a alespoň by si Johny vyčistil hlavu. Johny chvíli váhá, přeci jen nechce ostatní vystavovat nebezpečí, ale nakonec si řekne, že teda asi jo. Takže tým nabere nějaké zásoby a jde se. "Cítíš tu vůni? To jsou jehličnany. A podívej na ty kapradiny!" řekl nadšený David, načež Johny jen s úsměvem zakroutil hlavou. "Koukám, že jsi rád, že letadlo havarovalo" za chvíli odvětil Johny "No hele jak se to vezme.. Dinosauři jsou super, jen je mi líto těch zemřelých lidí… A taky si trochu dělám hlavu s tím, jak se dostaneme domů" odpověděl mu David. "Ty si děláš hlavu? Moc to tak nevypadá" řekl s úsměvem Johny. "Podívejte!" řekla Amy a ukázala na microraptory sedící ve větvích, kteří si prohlížely ty podivné dvounohé tvory bez peří či šupin. Doufala, že si tak získá Johnyho pozornost, ale její "objev" zaujal spíše Davida. Jeden microraptor se přiletěl podívat na Davida zblízka. Byl to zážitek pro oba. Nakonec si spolu vyfotili ještě selfie a šlo se dál. "To bylo super! Vypadají trochu jako vrány, ale mají 4 křídla a dlouhý ocas. Jsou to zajímaví a nejspíš i chytří tvorové." Chlubil se David Johnymu, který pořád přemýšlel jak se dostat domů. Po asi hodině a půl poslouchání Davida, pokukování Amy a bezcílném přemýšlení už začínal být beznadějný."Víš, že cykasy.." "Ticho už!" Skočil Johny Davidovi do řeči. "Snažím se tu přemýšlet a ty furt meleš, meleš a meleš!" řekl naštvaně Johny. "Stačilo by říct a já bych přestal" řekl uraženě David. "Možná se odtud nedostaneme a ty tady furt plácáš takový kraviny!" pokračoval Johny "Dostaneme se odtud, teď si plácl kravinu ty!" bránil se David. Amy už na to nemohla koukat "Nehádejte se! Ty lidi vám věří, tak hledejte způsoby né problémy!" a vložila se do hádky taky. Lidi na ně tak divně koukali… "Hele není támhle za těmi stromy nějaká budova?" řekla nerozvážně mladá dívka. Ti tři se ale hádali, tak moc, že jí ani neslyšeli. Nahlas to zopakoval, nebo snad i zakřičel jeden starší pán. Ti tři tam koukli "Vážně! Třeba tam budou lidi!" řekl nadšeně Johny a omluvil se "Hele, sorry já to tak nemyslel, však to už víš" "Vím a taky vím, že umím být pěkně otravnej" odvětil Dave. "Já se taky omlouvám, ale už jsem na to nemohla koukat" začervenala se Amy "To je dobrý" řekl Johny s jeho kouzelným úsměvem. "Na tenhle úsměv by měl nosit zbrojní pas" řekla si v duchu Amy. "Tak ale teď už se tam jdem podívat ne?" řekl David. Budova vypadala opuštěná, byla zarostlá rostlinami a zdi byly popraskané. "No tady asi na lidi nenarazíme" řekl trochu zklamaně Johny "Ale třeba zde budou nějaké zbraně nebo vysílačka" odvětil David "To je pravda!" zajásal Johny. Po vypáčení dveří, které chvíli trvalo se ocitli v budově. Jako první uviděli automaty na pití a občerstvení. "To musí být pěkně starý, vidíš ty pavučiny" řekl David. V další místnosti byly staré počítače, avšak ve své době musely být velmi moderní. Johnymu se honilo hlavou k čemu tato budova sloužila. Že by někdo studoval dinosaury? A jaktože tu již nikdo není? Šlo se dál. Další místnost skrývala pušky, uspávačky, sítě a další zbraně, náš tým se zde ozbrojil. Našli zde také vysílačky "Super! Super! Zavoláme na pevninu!" Zajásal Johny, který si už říkal, že jako velitel této nedobrovolné výpravy uspěl. "Bohužel, vysílačka nefunguje, Johny" řekl smutně David. Johny si sedl, položil si hlavu do dlaní a říkal si, že jsou v háji… David ho šel utěšit, ale Amy byla rychlejší. David jim dal chvíli času a po chvíli přišel "Zkusím tu vysílačku opravit, ale nic neslibuju" řekl a ještě mu něco pošeptal do ucha. Johny se pousmál, po chvíli se zvedl a pokračoval i s týmem v průzkumu budovy. Jedna místnost tvořila chodbu a bylo v ní 25 dveří. Každá vedla do pokoje. V každém pokoji byla postel, stůl, židle a koupelna. Každá místnost měla také vlastní okno. "Tady bysme se mohli ubytovat pokud David neopraví tu vysílačku" zažertovala Amy, ale Johnymu to moc vtipné nepřišlo, nijak nereagoval, dělal jako by jí neslyšel. Následovala kuchyň s jídelnou. "Co je to tu vlastně zač" řekl Johny "A co se stalo s těmi lidmi?" doplnil ho David "A co jsou zač ti dinosauři?" zapojila se i Amy. Na jednu otázku našli odpověď co nevidět - další místnost byla genetická dílna. Byli zde naložení dinosauři v nějakých podivných válcích. Byla zde i terária s malými dinosaury. "Takže dinosauři jsou geneticky vytvoření tvorové pomocí člověka a tato budova sloužila lidem co ty dinosaury vytvořili, ale ještě zbývá otázka co se s němi stalo" zapřemýšlel Johny. "Já myslím, že je požraly ty potvory!" vložil se do toho jeden mladík. Za chvíli se ozval křik. Johny ihned zareagoval "Amy?!" a běžel za ní. "Co se děje?" zeptal se jí "Pavouk! Ale obrovskej!!!" odpověděla "Ale Amy.." zasmál se Johny "Ach ty ženy.." doplnil ještě. Amy se trochu urazila, ale nezvládla se na něj zlobit. "Ten jeho úsměv! To prostě nejde.. A ten zadek!" pomyslela si. Mezitím co Amy myslela na Johnyho zadek, David přemýšlel, jak opravit vysílačku a Johny přemýšlel jaktože ti lidi jentak zmizeli. Nakonec po najítí pár rozbitých oken a koster to vypadá, že pá lidí nejspíš opravdu požrali dinosauři a zbytek z ostrova asi odletěl. "Člověk si hrál na boha, přecenil se a takhle to dopadlo" řekl Johny "Takže ti dinosauři zas až tak nefalšovaní nebyli… No, ale i tak to bylo super" odvětil David. Venku se začalo pomaličku stmívat, bylo to znát i v budově, ve které jsou světla již dávno nefunkční. Amy měla pocit, že je něco sleduje, ale (opět) si říkala, že je jen paranoidní. Přecijen tady jsou chráněni v budově. Vzhledem k tomu, že se stmívalo a světla v budově nefungovala, Johny si řekl, že by bylo nejlepší, kdyby přespali v pokojích. Pokojů bylo 25, lidí z našeho týmu sotva 10, takže to nebyl žádný problém. Jedna dívka bohužel po cestě zakopla a nejspíš si zlomila ruku. Hodně jí tekla krev, Johny jako správný gentleman si sundal tričko a ruku jí zavázal a utáhl tak, ale krev téct přestala. Johny bez trička byl kouzelný… Amy na něj nemohla přestat koukat, ten pekáč buchet a ty vypracované prsní svaly.. Amy byla zhypnotizovaná, ani si nevšimla, že po ní jde zezadu asi 2 metry vysoký hybrid velociraptora. "Pozor!" zakřičel Johny a David vzal zbraň a okamžitě ho střelil. Hybridní velociraptor spadl k zemi. Všichni si oddechli. "Líbí se ti můj manžílek, coo?" zeptal se David načež Amy odpověděla "Jo, ona je tak úžas… Počkat? Manžílek?! Vy jste.." "Gayové? Ano to jsme" řekl s úsměvem na tváři Johny. Amy byla trochu zklamaná, ale říkala si, že to mohla tak nějak tušit… Vůbec si nevšiml, že po něm Amy jede a trávil tolik času s Davidem… "Achjo, nejlepší chlapové jsou buď ženatí nebo gayové" povzdychla si Amy "No vidíš a já jsem obojí" zasmál se Johny. "No co nedělám, tak ať vám to dlouho vydrží" popřála jim a šla ulehnout do svého pokoje. Následující den se podařilo Davidovi zpravit vysílačku a zavolat vrtulníky, které všechny odvezli zpět do USA.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
Takže to byl můj první příběh. Jak se Vám líbil? Co říkáte na jeho konec? Nečekané, že? Ale proč jsou ti dva vlastně gayové? Má to jednoduché vysvětlení - celý tento příběh jsem napsal jako svůj neobvyklý coming out. Jinými slovy ano, jsem gay (a nebo méně pravděpodobně bisexuál, kterého víc přitahují kluci). Doufám, že mezi návštěvníky blogu nemám homofoby, kterým by to vadilo a pokud ano, tak o takové návetěvníky vážně nestojím.
Wow já to fakt udělal, jsem zvědav na reakce....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Safaripark team Safaripark team | 28. září 2017 v 20:44 | Reagovat

Dobry, pekny clanecek. Chvalim. :-)

2 Maty26 Maty26 | Web | 28. září 2017 v 21:00 | Reagovat

[1]: Jéé díky :-)  :-D

3 blogorgonopsid blogorgonopsid | Web | 29. září 2017 v 10:08 | Reagovat

Páni, tak takhle jsem se dlouhou dobu nepobavil... :-D Jak Amy pořád pokukovala po Johnnym (pekáč buchet, zborjní pas na úsměv 8-)), a ten konec byl napsaný tak trochu na lehkou váhu- a Amy se s tím tak rychle vyrovnala. :-D Perfektní příběh, myslím, že bys měl takových napsat víc. Skvělé!

4 Maty26 Maty26 | Web | 29. září 2017 v 13:55 | Reagovat

Díky moc! :-)

5 monster-island monster-island | Web | 29. září 2017 v 14:38 | Reagovat

Moc pěkná kresba a příběh. :-)

6 Maty26 Maty26 | Web | 29. září 2017 v 15:28 | Reagovat

Vážně moc děkuji za milé reakce :-) Spadl mi kámen ze srdce :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama