V dohledné době by měl blog projít plánovanou rekonstrukcí.



__-------______

Ostatní: co se jinam nevešlo

Listopadové spisy - nová škola, osud blogu a i trocha nostalgie

20. listopadu 2018 v 20:42 | Maty26
Dobrá... Jak bych jen začal... Blíží se nám konec listopadu a jak jste si dozajisté všimli, na blogu už nějaký ten pátek nevyšel žádný článek. Pravdou je, že jsem se rozhodl dát si tak zhruba do října pauzu, kterou jsem přetáhl.

(Pozn. autora - "trochu" jsem se rozepsal, je mi jasný, že se to bude chtít číst málokomu /nebo spíš nikomu/, takže hlavní myšlenkau, která mě přiměla napsat tento článek, naleznete pod obrázkem :)

Důvodem byla nová škola, chtěl jsem si vzít nějakou dobu na aklimatizaci. Nebo alespoň oficiálně... Neoficiální verze je taková, že sběratelství u mě dost ustoupilo a nějak úplně nevím, o čem psát... První sběratlská "krize" přišla s pořízením gekončíků a investování do nich, pokračovalo to hlody rodičů, že utrácím za kraviny. A tento přístup se mě nějak chytl a pokaždé, když se ve mně rozzáří ta jiskřička sběratelství, je příliš malá a brzy uhasne. Pokud si dobře vzpomínám, jedna se rozzářila o Vánocích, kdy mi do sbírky přibyl mimo jiné i první dinosaurus - Allosaurus od Schleich. Další allosaurus pak následoval v únoru, se kterým mám spojené zajímavé vzpomínky - v tu chvíli se mi v podstatě ve stejný čas střetávaly 3 různé "vlivy" - první bylo to, že u nás byla na prázdniny moje sestřenice (a před kterou jsem mile rád vypadl do Olomouce - viz další věta), kterou nějak extra v lásce nemám, taktéž se blížil školní ples a s ním i jarní prázdniny, na které jsem měl speciální program. Tedy přespání u jednoho kluka, se kterým jsem si už delší dobu volal. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, venku byl sníh a já měl hroný nervy a allosaurus přišel právě v ten den. Nakonec to bylo hrozně super. No, ale nevyšlo to... Do teď mě to mrzí, ale mám na tu biď krátkou dobu hezké vzpomínky (procházky zasněženým parkem, městem, válení se v posteli, snídaně do postele, kino,..). Ale to jsem odbočil od tématu, omlouvám se. Další taková "sběratelská jiskra" přišla s modely od Mattelu pro Jurassic World. O mé mini jurassic sbírce jsem tu už také psal, ještě mi přibyl Owen s baby Blue (ještě o prázdninách, takže žádná novinka).

Takže ten kluk, co si kdysi založil blog o sběratelství, ho teď odhodil na vedlejší kolej. Modelů mám okolo 200, blog by se dozajisté dal udržet naživu, kdybych psal články, jako třeba Víťa. Ovšem v mých očích to docela postrádá smysl, kopírovat nečí práci (a tímto se mu moc omlouvám za mé minulé já, musel jsem být hrozně otravný - za všechny ty bambusy na záhlaví a vlastně i samotný "systém řazení zvěře" a děkuji za trpělivost, co jsi se mnou měl, hold děti na internet prostě nepatří a je jedno, jestli se jedná o mě nebo o někoho jiného) a navíc mě nebaví dělat výpisky z wikipedie a do těchto článků jsem se musel vždy nutit. Což si myslím, že blog by měl být něco, co mě bude bavit, naplňovat... Nikoli něco, do čeho se budu muset nutit. Teď zas uvažuji, že bych pár modelů na Vánoce vzal, ale bůhví jak dlouho mi to vydrží :D

Co vlastně vystřídalo modely? Co je teď hlavním předmětem mého zájmu? Přes léto to byly zcela jistě rostliny. Teď přes zimu se musím přiznat, že to není zrovna ideální, pokoj jak džungle, vysoká vlhkost, u topení zas suchý vzduch a puklice... Dále se více věnuji výtvarné činnosti. Se základní školou jsem přišel i o výtvarku, což mě paradoxně nutí tvořit více. Nebo se o to alespoň snažit. Na základce jsem nakreslil něco zhruba za měsíc (ve svém volném čase), teď jsem si řekl, že se budu snažit být produktivnější a zlepšovat se (a nechci se chvástat, ale určitý pokrok tam vidět je :D ). To, že jsem měl na základce kladné vztahy s učiteli, není žádné tajemství. A náš pan ředitel na mě apeloval, ať svůj talent nezahodím a musel jsem mu, ač bez zjevného nadšení, slíbit, že se povídám na nějaký kroužek / kurz... No, ale prokrastinace je mou denní rutinou, a tak mám napsaný lísteček, ale skutek, utek. S touto motivací jsem se rozhodl si založit i vedlejší stránku na mé výtvory na webnode, ovšem postrádám zde možnost komentářů a přešel jsem na instagram, kde vystupuji jako maty26_creations. Instagram je docela praktická applikace, kde na Váš účet mohou narazit i lidé, kteří by Vás na blogu nikdy neobjevili.

A co škola? No, upřímně zklamání... Tak nějak jsem čekal, že na střední škole budou lidi už trochu na úrovni, opak je pravdou. Určitá invididua jsou ještě horší, než na ŽŠ a divím se, že vůbec prošli základkou, natož co dělají na střední... A tak jsem stále ten kluk, co je uzavřený do sebe. Učení dotěď tak hrozné nebylo, dá se to přežít, známky si držím na jedničkách a pár dvojkách. Výjimkou je čeština, což byla taková podpásovka od naší učitelky, která pak přes měsíc marodila a nebyla možnost si to opravit, a základy mechanizace - k mechanice nemám moc kladný vztah a při stylu učení našeho učitele budu rád, když se budu držet na trojkách, čtyřkách. Co pociťuji asi nejvíc je čas, tedy vstávám do školy dříve a vracím se později. Při mé prokrastinaci je pak těžké se k něčemu dokopat. Ale určitě to není tak, že bych si čas nenašel... Jen prostě lenost a prokrastinace jsou mrchy, obzvlášť v kombinaci s krátkým dnem a pochmurným počasím. A už jsem se chlubil s tím, že včera i dnes u nás sněžilo? Krajina hned vypadá úplně jinak a hned se jde zasněženým parkem do té školy veseleji!

Pohled z okna naší třídy ve 4. patře

A konečně závěr článku a hlavní myšlenka! Už jste ani nedoufali, že se sem někdy dostaneme, že? :D
Teď si asi říkáte, proč sem vůbec ty ticíse zbytečných keců píšu. Ale asi se s tím budete muset smířit, na psychologa mi nezbyl rozpočet, tak se potřebuju někde vypovídat :D :D
Vlastně celý tento článek píši jako omluvu za mou neaktivitu a jdu si pro radu, co byste, jako mí čtěnáři, uvítali. Můžu i nadále pokračovat s blogem o sběratelství, ač si moc nedovedu představit formu, kterou bych ho vedl. Nové modely přibývají poskromnu, opisovat wikipedii taky nehodlám. Takže pokud máte nějaký nápad, budu moc vděčný :) Další možností by bylo založit blog o rostlinách, tam je rozšiřování "sbírky"pravidelné. Ovšem je zde otázka, všelijakých stránek věnujících se rostlinám je dostatek, proč zakládat novou? Proč bych měl čtenáře přilákat právě já? Nehledně na to, že od současného zaměření blogu je to velká změna a mé čtěnáře bych ztratil, nebo bychom udržovali kontakt jen díky něčemu, čemu by se dalo říkat virtuální přátelství. Jiná možnost, co mě napadá je blog s mou tvorbou. Ovšem zase by se dalo vytknout, že na prezentaci kreseb a maleb je mnohem praktičtější instagram. Jako poslední myšlenka mě napadá prostě blog "všehochuť", takovej ten klasickej blog, kde bych řešil, co mě zrovna napadne. Co se mi stalo vtipného cestou do školy, co se mi zrovna honí hlavou a taková ta blogová klasika...

Takže jak vidíte, má nápady nejsou nikterak převratné a pokud máte nějaký lepší nápad, určitě ho ocením :) I když se zde nabízí otázka, zda má v dnešní době vůbec smysl psát blog? V době, kdy se všechny fotky přenesly na instagram, na facebooku neleznete snad vše - fotky, texty..
Každpodádně, pokud jste to dočetli až sem, máte mou gratulaci a dík :) A pokud mi sdělíte názor, budu vděčný :)

pohled do poliček 2016 vs 2018

11. ledna 2018 v 19:04 | Maty26
Podařilo se mi dohledat fotku poličky z února 2016, a tak jsem nafotil i současný stav, takže můžete srovnat :) Pár modelů tam chybí, přesněji těch pár oblíbených, co jsme si vzal k sobě do pokoje :) Mezi nimi i Big All :D
únor 2016

leden 2018 - skoro 200 modelů :D

Šťasné a veselé! :)

24. prosince 2017 v 12:49 | Maty26
Takže po roce je tu máme znovu - Vánoce! :) Tímto článkem bych Vám všem, co chodíte na můj blog popřál veselé Vánoce a trochu předčasně i šťasný nový rok :D Na blahopřání zapózoval můj samec gekončíka Henry. Je to trošku mázlý, ale moc se mu spolupracovat nechtělo :D


A jako bonus můj vánoční Rexík, který mi od včerejška dělá bodyguarda u postele :D

Jurassic world: Fallen kingdom - 1. oficiální trailer!!!

8. prosince 2017 v 21:59 | Maty26
První oficiální trailer k Jurskému světu: Zánik říše již vyšel! Již nějakou chvíli sleduji na facebooku Chrise Pratta a oficiální stránky JW, ode dneška i Bryce Dallas Howard a snad každý den na jejich facebookovém profilu vychází vždy nějaké video buď z filmu nebo z natáčení. Vždy jsem z těchto videí nadšem a dneska vyšel první oficiální trailer! A vypadá to velkolepě! Owen a Claire (kteří se již rozešli) budou zachraňovat dinosaury z Isla Nublar, na kterém se probudila spící sopka! Podle všeho jim přijede pomoct i Ian Malcolm. A vypadá to, že zde bude i více dinosaurů než v prvním díle! V ukázce vidíme například carnotaura nebo baryonyxe. Objevuje se zde i malá Blue, která dodnes žije na ostrově. Spekulovalo se i o dalších hybridech, myslím, že tento trailer tyto teorie vyvrátil. Na Youtube jsem našel trailer i s českým dabingem, tak můžete kouknout. No.. nevím, jestli vydržím čekat až do léta! :D

Entomofágie - hmyz na talíři

3. prosince 2017 v 17:08 | Maty26
Vzhledem k tomu, že ještě nemám jasno na jakou školu půjdu, tak teď s rodiči chodíme na dny otevřených dveří. Na škole v Moravském Krumlově probíhala mimo jiné i přednáška o entomofágii - pojídání hmyzu. Paní z Brna nám zde vysvětlovala všechny výhody mezi něž patří například to, že pojídání hmyzu je k životnímu prostředí daleko šetrnější (na stejné množství bílkovin spotřebují cvrčci 2 000x méně vody než hovězí, 12x méně žrádla a vyprodukují 100x méně skleníkových plynů a také na ně není potřeba tolik místa) a navíc obsahují více vitamínu B, vápníku a železa. Podle odhadů má být na Zemi v roce 2050 9 miliard lidí (tohle číslo mě dost děsí) a pro Zemi by to byl velký problém takový počet lidí uživit... Jednou z možností je maso ze zkumavky, což je ale drahé, druhou možností je právě již zmíněný hmyz. V současné době je na Zemi 2 000 druhů jedlého hmyzu, mezi ty nejznámější patří cvrčci, švábi, sarančata, mouční červi a zophobasi. Výhodou také je, že je od nás hmyz tolik evolučně vzdálený, že se nemusíme bát ani nemocí typu ptačí chřipka atd. Přednáška byla velmi zajímavá a před touto přednáškou bych přísahal, že brouka do pusy nedám.
Jako první jsme ochutnávali moučné červy ve dvou provedeních - smažené a sušené. Po přednášce jsem byl odhodlán a tak to pro mě nebyl zas takový problém. Mají relativně neutrální chuť, takovou nevýraznou. Jako druhý pokrm přišli zophobasi, což pro mě bylo horší... Nešlo ani o tu chuť, která by se dalo přirovnat k oříškům, ale prostě o ten pocit, že máte v puse tak velkou larvu! A tak jsem snědl pouze jednoho. Jako poslední se podávali cvrčci. Ti mi nechutnali, měli takovou divnou chuť... Bohužel nejsem gastronom a neumím jí popsat :D Velmi mě překvapilo, že to máma zvládla lépe než já a to byla před přednáškou odhodlaná, že brouka do pusy prostě nedá :D Nakonec jsme si něco odnesli i domů pro tátu a sestru, ta se toho ani nedotkla, táta ochutnal. Nejvíc nám všem ale chutnaly sušenky z cvrččí mouky (rozemletí cvrčci, jmenuje se to cvrččí mouka, protože to zní líp - no uznejte sami), ty byly vážně výborné. Ty snadla i sestra aniž by věděla z čeho jsou :D
Z entomofágie mají radost i vegani - cvrčci nemají centrální nervovou soustavu ani nervová zakončení, kterými by mohli cítít bolest.
Hmyz u nás v současné době není považován za jídlo a tím pádem se s nimi v restauracích nesetkáte (neby byste se s nimi alespoň setkat neměli), možnost ochutnat hmyz máte tedy jen na foodfestech a podobných událostech, avšak od ledna 2018 by měl být hmyz běžně k sehnání i v restauracích.
Jinak jsem zjistil, že ta paní bere hmyzáky ze stejného zdroje jako my! :D Takže moji gekončíci mají vážně kvalitu! :) :D

Žije ještě ten sběratel ve mně?

26. listopadu 2017 v 19:58 | Maty26
Pro dnešní věčer bude článek - úvaha.
Jak člověk roste a vyvíjí se, tak se mění i jeho koníčky. U mě se staly novými koníčky zvířata a rostliny na úkor modelů, které mě nějak přestaly přitahovat, ale i přesto mi k nim zůstal určitý vztah, modely jsme chtěl jednu chvíli prodat - tedy některé, ale nějak to nešlo. Jak zaznělo někde ve filmu či snad i více filmech "Jak to pojmenuješ, tak si k tomu vytvoříš citový vztah". A tak modely zůstaly uzavřenou kapitolou mého života, ucelená sbírka, která ani nerostla,ale ani se nezmenšovala. A nebo snad ne? Kvapem se blíží Vánoce a s tím i otázka - Co chcít k Vánocům? Rostliny v zimě nejsou nejlepší volba, mnohem lepší je vegetační doba nikoliv doba, kdy mají vegetační klid. Zvíře si také jedno přeji, šupináče, víc zatím neprozradím :) A kdo se bojí, že jsem opomněl modely, ten se mýlí! Ano přátelé, je to skoro až neuvěřitelné, ale pod stromkem budou i 3 modely! :D Moc to není, ale alespoň něco, ne? :) Bude mezi nimi i dinosaurus. Objednával jsem z kozelrozel a těším se jak malé dítě, co za model budu mít jako překvapení :D Takže odpověď na otázku "Žije ještě ten sběratel ve mně?" zní: Ano žije!
Na fotce vidíte vánoční focení z minulého roku, letos se snad pokusím nafotit zase něco podobného :) A snad i s mým novým šupináčem! Pokud mi ho tedy "Ježíšek" přinese :D

podzimní focení

28. října 2017 v 17:18 | Maty26
Taková malá vzpomínka na minulý týden, kdy bylo ještě hezké počasí :) Podzim nemám rád, obzvlášť ten, na který zrovna teď koukám z okna, ale řekl jsem si, že nafotím přeci jen něco podzimně laděného a s modely ve vlhké trávě se mi válet nechtělo :D Tak co říkáte na fotky? :) A máte rádi podzim?
Přiznávám, chtělo by to zrcadlovku :D

Na dinosauřím ostrově

28. září 2017 v 15:12 | Maty26

Všechno to začalo zcela nevinně. Skupina lidí si objednala let na safari do Afriky. Přibližně v půli cesty, někde v Atlantiku se však stala nehoda, do letadla narazilo něco obrovského a letadlo kvůli tomu havarovalo. Byl to nějaký podivný pták.. Byl vážně gigantický, jeho rozpětí křídel mohlo být tak 10 metrů. Člověku se ani nechce věřit, že by něco takového mohlo vzlétnout. Jeden z cestujících jménem Johny si šel toho podivného tvora prohlédnout. Měl tlamu plnou ostrých zubů. Vypadal jako... jako dinosaurus! Odvážnější pasažéři se postupně přišli podívat, po nich i ti méně odvážnější. Byli velmi vyděšeni. Z hloučků lidí se ozývalo "Co když jich je tu víc?" "Já se bojím!" "A.. a.. a není tu i rex?". Johny se ujal vedení a utěšoval je, že se nemusí jednat o tvora z tohoto ostrova, mohl nad tímto ostrovem pouze přelétat. To většinu uklidnilo, ale někteří byli i nadále vyděšeni. Pach mrtvého ornithocheira mezitím přilákal dravce - zhruba 80 cm vysoké velociraptory. Už nebylo pochyb "Jsme na dinosauřím ostrově..." řekl David a Johny na to přikývl. Velociraptoři si naší posádky chcete-li našeho týmu nevšímali, mnohem více je zajímala mršina, ale i tak se jim náš tým klidil z cesty, přeci jen ty jejich velké zahnuté drápy nejsou jen na ozdobu… Celý tým byl vyhladovělý, žíznivý a naprosto vyčerpaný po několikahodinovém bloudění druhohorním lesem. Najednou Dave uslyšel nějaký divný zvuk "že by další druhohorní potvory?" řekl trochu ustrašeně. Na to odpověděl jeden muž "Kdeže potvory, moje břicho, mám hroznej hlad" Johny se pousmál a přátelsky bouchl Davida do ramena "strašíš mi tu lidi" dodal. "Za těma stromama… To je voda?" řekla dívka jménem Amy. "Jo, to je voda! Jdeme se napít" odpověděl Johny. Voda byla osvěžující, všem to pomohlo. Ale něco nesedí… Co se to tam hýbe? Z vody se vynořila obrovská plachta a chvíli po ní i krokodýlí hlava. Tým se dal na útěk, měli štěstí, že se spinosaurus na pevnině jen nemotorně kolébal a tak nebyl zas takový problém mu utéct. Ale všude okolo jezera bylo bahno. Amy sklouzla a zasekla se jí noha pod kmen. "Pomooooc!" křičela. Johny tento křik uslyšel, vrátil se k ní, nohu jí vyprostil a na poslední chvíli jí chytl za ruku a utíkal s ní do bezpečí ve formě menší jeskyně poblíž. Spinosaurus do jeskyně strčil svou dlouhou tlamu, Johny s Amy leželi na zemi, nehýbali se a ani nedutali. Spinosaurus to po chvíli vzdal a nemotorně odkráčel zpět do jezera. Johny dovedl Amy k ostatním a byl za hrdinu. Amy po Johnym pokukovala už dříve, ale teprve teď se doopravdy zamilovala. "Ufff, to bylo dobrodružství!" řekl s úsměvem na tváři Johny " Teď bysme se mohli vrátit k vraku letadla, máme tam jídlo a ta smečka by už mohla být nažraná" dodal. Tak se vydal náš tým na cestu, při které narazil na další dinosaury, tentokrát býložravce. Jednalo se o pětihlavé stádo stegosaurů. Byl to nádherný pohled vidět taková obrovská zvířata v neposkvrněné přírodě "Tohle bysme na safari neviděli" řekl Johny "Vlastně máme celkem štěstí, tyhle tvory nikdo přes 75 miliónů let nikdo neviděl… Jen my. " zamyslel se nahlas David. Jeden muž, Adam se jmenoval si stegosaura vyfotil, ale zapomněl si vypnout blesk. To zvíře pochopitelně vyděsilo a naštvalo, a tak se museli dát zase všichni na útěk. "Člověče přemejšlej než něco uděláš!" řekl celkem naštvaným hlasem David. Stegosaurus začal máchat ocasem a zčervenaly mu pláty na hřbete. Ocas byl tak silný, že jedním nárazem do menšího stromu ho zlomil a svalil k zemi. S tím není radno si začínat. Naštěstí se stegosaurus jen bránil, a tak když se tým rozběhl pryč, stegosaurus si ho nevšímal a uklidnil se. "Stálo vám to za to?!" zakřičela Amy, která o další adrenalin nejspíše neměla zájem. Všichni byli udýchaní a tak si dali pauzu. Mezitím se začalo stmívat. Někdo musel jít pro dřevo, k letadlu už by to nestihli a být v noci v druhohorách bez ohně? Ne, díky! Johny, George a Amy šli pro pro dřevo, zatímco zbytek týmu čekal na místě. Jak tak sbírali, v křoví se něco pohnulo. Amy to vystrašilo, ale řekla si, že to nemusí být nic nebezpečného a tak sbírala dál. Za chvíli se ukázalo, že Amy paranoidní nebyla a ze křoví vyskočil asi metr vysoký dinosaurus se žlutými pruhy. Amy začala ječet, Johny vzal největší klacek co měl k dispozici a přetáhl jím toho dinosaura. Ale z křoví naproti se vynořil další a kousl Georga a hned zase utekl. "To bude dobrý chlape, je to jen malej kousanec, to přežiješ" řekl Johny a pomohl mu dojít do tábora. Rána mu velmi rychle zahnisala a celý zblednul. Nebyl to hezký pohled. "Jsou to noční tvorové, ve tmě vidí mnohem lépe než my. A vypadá to, že budou prudce jedovatí, musíme si dávat pozor a co nejrychleji rozdělat oheň" řekl Johny, který právě položil Georga na zem. Dave chodil do skauta a tak se snažil rozdělat oheň zatím co ostatní se snažili ty potvory odradit. Třepali se mu ruce, ale nakonec to zvládl. Troodoni mezitím dostali ještě jednu dívku, kterou si odvlekli s sebou někam do tmy. Teď už ale měli oheň a troodoni se drželi dál. Johny a Dave se střídali a v noci hlídali, zatím co ostatní spali, ikdyž klidné spaní to asi nebylo. Krvelační troodoni číhali za každým stromem, keřem, prostě všude. Noc na tomto ostrově patřila právě jim. Ráno všichni děkovali bohu, že přežili a litovali té mladé dívky a George, který noc nepřežil, jed byl příliš silný. Troodoni se večer pro svou kořist určitě vrátí, náš tým by se měl co nejdříve vzdálit od tohoto místa. Během cesty natrefili na gigantického opeřeného dinosaura s obrovskými, snad metrovými drápy, byli velice vyděšeni. Ale co to? Stalo se něco neuvěřitelného - ten gigant začal ožírat větve stromů! "Je to vegetarián jako já!" zajásal jeden mladík. I přesto, že to byl býložravec, všichni ho obloukem obešli. Za pár desítek minut již byli u trosek letadla, jedna dáma byla velmi hladová a tak byla v letadle jako první. "Zubatá potvora!" zakřičela, v letadle byl totiž velociraptor. Ale byl jen jeden a tak nebyl pro Johnyho takový problém ho vyhnat. "Takhle jsem si své líbánky nepředstavoval" zabrblal si pod vousy. Náš tým měl chvíli klidu, kdy se mohli všichni členové najíst a napít.
 
 

Reklama